Příběhy mezi námi - Petra Nováková
22. července 2022 Aktuality

Příběhy mezi námi - Petra Nováková

Kdo jsou naši kolegové a kolegyně v Oblastní charitě Červený Kostelec? Jak dlouho u nás pracují a proč si vybrali právě to své povolání? Druhý díl našeho prázdninového seriál je tu! V hlavní roli Petra Nováková, vrchní sestra Hospice Anežky České

Petra Nováková, vrchní sestra HAČPetro, vy a váš první den v Oblastní charitě Červený Kostelec – vzpomínáte si na něj?

Ano. Můj první den v hospici jsem prožila jako stážistka. Hospicová myšlenka a práce v hospici mě přitahovala, ale zároveň jsem měla spoustu otázek a obav, zda to zvládnu. Večer jsem byla úplně „vyšťavená“ a usínala jsem s rozhodnutím, že zítra už na stáž nepůjdu. Šla jsem, zůstala další dva týdny a pak nastoupila na místo zdravotní sestry na oddělení.

Pracujete jako vrchní sestra v lůžkovém hospici. V čem vidíte plusy vaší práce? Má to i nějaká negativa?

Pro práci vrchní sestry je velkou výhodou, pokud v zařízení pracujete tzv. „od píky“. A to je přesně můj případ. V hospici jsem začínala jako zdravotní sestra ve směnách, pak jsem pracovala jako staniční sestra a nyní vrchní. Na této prací je fajn, že každý den přináší nové a různé úkoly. Těší mě, že mohu dělat práci zdravotní sestry, práci v personální oblasti, technické zajištění oddělení, podílet se na rozvoji péče a další. Velkým potěšením a podporou je pro mě tým mých spolupracovníků.

Samozřejmě tato pozice s sebou přináší i negativa. Nastávají problémy, která nemají jednoduchá řešení. Jsou období, kdy nemůžete sehnat kvalitního zdravotníka do týmu. A někdy na mě dolehne smutek z těžké životní situace některého z pacientů.

Vzpomenete si, jak dlouho už v charitě pracujete?

Od prosince 1996.

Petra Nováková

Když byste měla jmenovat jednoho pacienta, který vám za roky služby zůstal v paměti, kdo by to byl?

Nejvíce si pamatuji na pacienty z prvních let práce v hospici. Ti vám tak nějak v hlavě zůstanou. Po mnoha letech jsem teď vzpomínala na paní z jižních Čech. Pacientka s onkologickou diagnózou byla přijata z LDN v Táboře. Po celou dobu hospitalizace za ní na víkend dojížděl osmnáctiletý syn, tehdy student střední školy. Věkově jsme od sebe neměli daleko, hodně jsme o maminčině zdravotním stavu mluvili. Vloni o Vánocích se nám syn ozval po 24 letech.

Petro, máme krásné teplé léto. Řekněte nám, jaká je vaše nejoblíbenější letní aktivita? ????

Těch je víc. Baví mě cestovaní v jakékoliv podobě – na kole, pěšky, autem. Mám ráda zahradu, když všechno zraje a kvete nebo posezení večer s kamarády