Kdo jsou naši kolegové a kolegyně v Oblastní charitě Červený Kostelec? Jak dlouho u nás pracují a proč si vybrali právě to své povolání? Třetí díl našeho prázdninového seriál je tu! V hlavní roli Jan Kordina, člen týmu fundraisingu a komunikace.
Honzo, vzpomínáte si na svůj první den v Oblastní charitě?
Samozřejmě – vstoupil jsem do kanceláře a zkušené kolegyně mě jedna po druhé ujistily o všem, co nebudu muset dělat a o co se nebudu muset starat. Kdy se člověku něco podobného poštěstí?
Jste součástí týmu fundraisingu, co tedy přesně děláte?
Je mnoho lidí, kteří chtějí podpořit druhé, ale nemohou to udělat napřímo. Naším úkolem je ukazovat výsledky charitní činnosti, informovat o využití finančních darů, ale i žádat o podporu tam, kde to naše organizace potřebuje. V týmu, kterého jsem součástí, jsme tedy pomyslnými prostředníky mezi dárci a středisky naší činnosti.
Jak dlouho v charitě pracujete a proč jste se rozhodl právě pro charitu?
Letos to bude čtvrtým rokem. Když nad tím tak přemýšlím, nejspíš to byla pro mě zcela nevídaná míra důvěry. Ani sám nepamatuji, že by se mi někdy stalo, abych řekl, že je možné mě přijmout, ale jen pokud nevadí, že problematice vůbec nerozumím, a přesto jsem byl přijat.
Máme prázdniny – jaký je váš nejbláznivější/nejlepší cestovatelský zážitek?
Jednoznačně cesta do Pelhřimova. Pominu-li fakt, že se čtyřčlenná skupina může v tak malém městě ztratit a několikrát se vracet stejnou cestou zpět na náměstí, jen aby se ukázalo, že se celou dobu pohybovala nad skutečným bludným kořenem umístěným v místním muzeu strašidel, pak vůbec nejlepší zážitek nastal v místním muzeu industriálního umění. Výstřední budova s mohutným vchodem, chodbou s několika exponáty připomínajícími nikdy nesplněný sen stomatologa, končila jedinými – a zdůrazňuji, že jedinými – vstupními dveřmi do samotného muzea. Na nich se nacházela velká cedule hlásající, že v době epidemie je expozice uzavřena, a menší cedulka upozorňující na to, že se jedná o vstup neurčený pro veřejnost. To mají jen v Pelhřimově!
Jako fotograf, vybavíte si nějakou zajímavou situaci, kterou jste s foťákem zažil?
Snad jen tu, že fotit jsem se potajmu naučil až a kvůli charitě.