9. října 2022
Aktuality
Kdo jsou naši kolegové a kolegyně v Oblastní charitě Červený Kostelec? Jak dlouho u nás pracují a proč si vybrali právě to své povolání? Tentokrát jsme vyzpovídali Kateřinu Dostálovou, staniční sestru z Hospice Anežky České.
Katko, vy a váš první den v Oblastní charitě Červený Kostelec – vzpomínáte si na něj?
Na první den v Charitě už si přesně nevzpomenu. Začala jsem pracovat v terénní ošetřovatelské službě. Nastoupila jsem po mateřské dovolené, před tím jsem pracovala v nemocnici, takže lékaře i veškeré potřebné pomůcky, jsem měla po ruce. Najednou jsem byla s pacientem sama v jeho prostředí a musela jsem si poradit s tím, co jsem měla s sebou, to pro mě byla veliká změna. Zvykla jsem si, využila jsem i svoje zkušenosti z nemocnice a viděla péči úplně z druhé strany.
V čem vidíte plusy vaší práce? Má i nějaká negativa?
Každá práce má svoje plusy i mínusy. Já je moc nevnímám, vše beru jako nedílnou součást svojí práce a moje práce je moje volba. Ale „dobrovolníka“, který by psal služby a sháněl zástup za nemocné kolegy, bychom v Hospici určitě uvítali. To je asi všeobecně neoblíbená činnost.
Jak dlouho už v Oblastní charitě Červený Kostelec pracujete?
V Charitě pracuji od léta 2004, nastoupila jsem jen na dohodu, a jak děti rostly, měnila jsem pozice i úvazky. Po založení mobilního hospice jsem se přesunula tam, souběžně jsem pracovala i v ambulanci bolesti a od roku 2017 pracuji v lůžkovém hospici jako staniční sestra. Nechala jsem si jen malý úvazek v mobilním hospici. Jsem ráda, že mi to na mém pracovišti tolerují, po práci v terénu by se mi asi stýskalo.
Máte nějakého pacienta, na kterého dodnes vzpomínáte?
Vzpomínám na řadu pacientů. Především na ty mladší, kde je péče, vzhledem k přítomným dětem nebo rodičům, náročnější a smutnější. Hluboce smekám před všemi rodinami, které se rozhodnou pečovat o svého blízkého doma. Jsou to laici a musí se naučit řadu odborných věcí, bez kterých se péče o terminálně nemocného neobejde. Odměnou i posilou nám jsou fungující rodiny, klidné umírání, veliká vděčnost, někdy i přátelství.
Katko, máme tu krásně barevný podzim. Jaká je vaše oblíbená podzimní aktivita nebo tradice?
Mám ráda podzim, když se povede. Letos nám zatím počasí moc nepřeje, ale to nevadí. Chodím na houby, připravuji zahradu i spižírnu na zimu. Tradičně jezdíme s manželem a našimi již dospělými dětmi na společný víkend. Mám je ráda kolem sebe a vážím si času, který mi věnují. Rodinná soudržnost je pro mě důležitá. Vím, že sdílená radost je dvojnásobná radost a sdílená bolest je poloviční bolest.
